.

VE JMÉNU LÁSKY!

21. září 2013 v 18:33 |  ♥Láska & sex♥

NÁKUP ČEPICE A ŠTĚSTÍ V LÁSCE!

Konečně tu byly prázdniny! Já jsem se tak strašně těšila na to, že se pořádně vyspím a prostě nebudu dělat vůbec nic. Jenom na nákupy se svou nejlepší kamarádkou Nelou udělám výjimku a vyjdu ven do toho brutál mrazu. Pořádně zabalené v šálách jsme se vydaly na cestu do města. Když jsme tam dorazily, zjistila jsem, že mrazem absolutně necítím uši - zapomněla jsem si totiž čepici! A když jsem se nad tím tak zamyslela, ani žádného pořádného represent coolíška nemám. Takže úkol zněl jasně - okamžitě jsem Nelu zatáhla do prvního sk8shopu, abych si koupila nějakou barevnou parádu na uši. A musí mít bambuli, to je jasný!:-
)

Růžovo-modrej? Červeno-žlutej nebo přece jen ten pruhovanej? Prostě jsem se nedokázala rozhodnout. Jeden po druhém jsem si házela kulichy na hlavu a před velkým zrcadlem na sebe dělala xichty. Najednou se mi skoro zastavilo srdce - vedle sebe v zrcadle jsem HO uviděla! Lukáš z vedlejší třídy, do kterého jsem byla tajně zamilovaná už dlouhé měsíce! I on měl na hlavě nějakou testing čepici a lišácky se na mě zubil! "Jsi docela vtipná," smál se. "Ehm, ty taky…," samozřejmě mě zrovna nenapadlo nic pohotovýho. Místo toho jsem cítila, jak rudnu! Určitě si toho všiml! "Kterou čepici si mám koupit? Zelenou nebo tu černou?" zeptal se mě. Evidentně měl ten samý problém jako já. "Zelenou," navrhla jsem stydlivě. "Ok, vezmu si tu zelenou, ale ty se mnou za to půjdeš na horkou čokoládu," řekl a pořád se na mě tak sladce usmíval. Samozřejmě jsem s ním okamžitě šla! A druhý den na bruslák a třetí den sáňkovat... Letos spolu slavíme už rok krásného chození a konečně spolu pojedeme na ty hory. A bez rodičů!:-)

SNĚHOVÉ PŘEKVÁPKO

Minulou zimu jsem jela ke kámošce na chatu do Rakouska. Když jsem tam dorazila, Klára už na mě čekala. A společně s ní taky její rodiče a její starší brácha Filip. Byla jsem překvapená, sice jsem věděla, že má Klára staršího bráchu, ale netušila jsem, že vypadá tak neskutečně dobře. A po tomhle krásném objevu moje nálada samozřejmě ještě o moc stoupla. Jenže během následujících dnů jsem bohužel zjistila, že se Fíla mým pohledům pořád hrozně vyhýbá a skoro se mnou nemluví. Byla jsem z toho dost zklamaná a nechápala jsem, proč to tak je, co jsem udělala špatně, ale rozhodla jsem se, že si to tam stejně užiju. Poslední večer před odjezdem domů jsme s Klárou uspořádaly ostrou sněhovou bitku. Najednou vyběhl z chaty i Filip a k mému překvapení se k nám přidal. A ačkoli jsme všichni byli po pár minutách mokří od hlavy až k patě, Filip mě ještě, asi jako efektní tečku na závěr, chytil a celou hodil do závěje sněhu. Samozřejmě jsem si to nenechala líbit, horko těžko jsem se z té hromady vyhrabala, Filipa chytila, sejmula do sněhu a pořádně ho zasypala. Myslím, že se ani moc nebránil, protože kdyby fakt chtěl, tak ho samozřejmě sama nikdy nezpracuju. Byla jsem do naší bitky tak zabraná , že jsem si vůbec nevšimla toho, že se Klára nenápadně vrátila do chalupy. Když jsem se pak rozhlédla kolem sebe, překvapeně jsem se zeptala: "Jé, kde je Klárka?" Ale Filip, který měl tunu sněhu ve vlasech, jen řekl: "To je přece jedno, já jsem rád, že jsme konečně sami." Překvapeně jsem se na něj podívala. "Už celou dobu se mi moc líbíš, ale styděl jsem se s tebou bavit," vysvětloval dál. A zatímco jsem na něj jen nevěřícně koukala, chytil mě za ruce, strhl na sebe a začal mě líbat. Od té doby jsme spolu a já doufám, že už napořád! Btw. později se mi Klára přiznala, že celou dobu věděla, že se Fílovi líbím, a že doufala, že spolu začneme chodit!:-)

VŠECHNO "SPEŠL"!

Na jarňáky mě naši standardně poslali k bábince do takovýho zapadákova. Ale docela se to dá. Dokonce je tam i jedno nákupní centrum!:-) A tak jsem se jednou ráno odhodlala, že tam zajdu na průzkum. Třeba objevím nečekané poklady! Upřímně jsem to brala dost s rezervou. Vždycky jsem si tam připadala jako nějakej exot, každej mě sjížděl pohledem... Přiznávám, že jsem trošku extravagantnější, jenže toho si u nás v Brně nikdo ani nevšimne, zatímco tady... No nic, budu se dneska teda snažit trošku krotit. Hodila jsem na sebe džíny, tričko, mikinu a bundu, božeee taková šedá myš, tak jsem si aspoň jako vrchol své "rebelie" píchla do vlasů pořádně vřískavě růžovou kytku:-) a vyrazila. Už jsem za sebou chtěla bouchnout dveřma, jenže to by nebyla moje zlatá bábinka, aby se z kuchyně neozvalo: "Andulo, kam jdeš? S kým jdeš? Kdy přijdeš? Tak vezmi ven aspoň koš, když už tam jdeš!" KLASIKA! Zpruzeně se ploužím ven, tentokrát už i s pytlem plným odpadků. Zamyšlená projdu kolem kontejnerů a štráduju si to dál do města... Až pomalu v centru městečka si všimnu, že mě lidi pozorují i přesto, jak nudně jsem dneska oblečená. Sakra, co zas? Až když se mi slabý okraj igelitu, za který odpadky držím, urve, a všechen ten bordel se mi vysype na tenisky, pochopím! Ach jo, to je zas den, že já blbec nezůstala zalezlá doma a nepomohla babičce s těma kynuťákama, jak mě už od rána prudila.
Tak jo, fajn, neni zbytí, sehnu se a začnu odpadky zase hezky sbírat, když už jsem si je donesla až sem. Snad tady nějakej kontejner najdu. Bože, připadám si jako blbec, v předklonu pěkně, když vtom se za mnou ozve pobavený klučičí hlas: "Ty jo, my tu máme ale pěkný uklízečky!" S všeříkajícím výrazem se otočím a už ho chci poslat do... Prostě tam, kam s těmahle kecama patří, jenže se zaseknu, dojde mi dech, přede mnou stojí ty nejkrásnější modrý oči, co jsem kdy viděla! Samozřejmě, že nejen oči... ani celej zbytek toho kluka není k zahození!:-) Asi po půl minutě mýho tupýho zírání se jen pousměje, skloní se a začne sbírat "moje" odpadky. Beze slova se k němu přidám. Když ten binec uklidíme a společně vyhodíme do kontejneru, konečně se odhodlám alespoň k pitomýmu poděkování, ale pak mě naštěstí osvítí nebo spíš nakopne anděl strážný a já zahlásím: "Nechceš se mnou zaběhnout na drink? Na jídlo nesmim, to by babička nepřežila, mám u ní knedlíky!" Panebože nejsem já fakt úplná trubka? Proč vždycky rychleji mluvím, než myslím?! Ale on se jen zasměje a prohodí: " Jasně, proč ne? Po tý naší šichtě mám docela i žízeň!" Ještěže je normální! Jupííí! Od tý doby těch drinků uběhlo už spousta, protože u bábinky trávím každý víkend s mým zvláštním klukem, kterého jsem poznala ve zvláštní den, já zvláštní holka! PS: Jmenuje se Boris! Vždyť to říkám, musím mít všechno spešl!:-)"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama